posted by redakce on Lis 11

Seriál závodů Formule 1 má mezi automobilovými soutěžemi – a v motoristickém sportu vůbec – výsadní postavení. Jedná se o jeho královskou disciplínu v pravém smyslu toho slova. Kde jsou ale její počátky? A jakou cestu musela Formule 1 urazit, než si svoji pozici vydobyla? Historie Formule 1 je stejně fascinující jako vlastní závody!

Kde to všechno začalo?

Závodní vozy a celý seriál Formule 1 nevznikly ve vakuu, nýbrž navazovaly na legendární závody Evropského šampionátu (European Grand Prix) z dvacátých a třicátých let minulého století. Vývoj přirozeně směřoval ke standardizaci pravidel i regulací a vytvoření prémiové, chcete-li královské, kategorie závodních vozů, přerušila jej však druhá světová válka. Po jejím skončení, již v roce 1946, se ale Mezinárodní automobilová federace shodla právě na vytvoření takovéto kategorie. V této době byla nazývaná jako Formule A, Formule I, či Formule 1.

Mezi lety 1947 a 1949 již vozy spadající do této kategorie jezdily své závody a v roce 1950 pro ně bylo konečně vytvořeno oficiální Mistrovství světa, zrodil se seriál Formule 1!

Pexels / Pixabay

Od generace ke generaci, od legendy k legendě

Každá generace závodníků měla a má své legendy, v padesátých letech to byli Alberto Ascari, Juan Manuel Fangio, později také Jack Brabham. Léta šedesátá jsou ve Formuli 1 spojena se jmény jako Phil Hill, Jim Clark a později už také Jackie Stewart. I další dekády měly své hrdiny, jména jako Emerson Fittipaldi, Niki Lauda, Mario Andretti, Alan Prost, Ayrton Senna, Nigel Mansell či Michael Schumacher se navždy zapsala do historie automobilového sportu.

Tragédie na okruzích

Formuli 1 se bohužel nevyhýbaly ani tragédie. Zvláště v prvních dekádách existence seriálu nebyly havárie s tragickými následky nikterak neobvyklé. V roce 1970 potom na okruhu v Monze zemřel dokonce Jochen Rindt, který již měl v době havárie jistý titul (ten mu byl udělen posmrtně), stejný rok se pak stal osudným i Bruce McLarenovi.

Pozornost ve světě vzbudily i havárie Niky Laudy (ten naštěstí přežil), nebo smrt Ayrtona Senny v roce 1994 (při stejné Velké ceně zahynul i Roland Ratzenberger).

Seriál Formule 1 je zkrátka plný vzrušení, dobrodružství a fantastických příběhů. I proto lze předpokládat, že jeho sláva přetrvá i v dalších letech!

posted by Kateřina M. on Říj 21

Pokud si chcete pořídit karavan, narazíte při výběru na dva základní typy – obytný přívěs a obytný vůz. Víte, jaký je mezi nimi rozdíl? Ukážeme vám, v čem spočívají výhody a nevýhody každého z těchto dvou provedení, abyste se mohli správně rozhodnout, zda váš budoucí karavan bude ve formě vozu nebo přívěsu.

Obytný vůz

Obytný vůz je automobil, který má ve své zadní části téměř plnohodnotnou domácnost. Tato „velká dodávka“, ve které je namísto úložného místa prostor pro vaše bydlení, je skvělá pro každého, kdo chce dlouhodobě cestovat a neřešit přitom ubytování v hotelích. Příbytek je s autem pevně spojený a nelze jej oddělit. Není tedy možné využívat vůz samostatně. Přesto obytný prostor není na obtíž ani při běžném řízení – auto je velké, ale velice dobře ovladatelné. Jedná se v porovnání s přívěsem o více luxusní variantu, čemuž odpovídá vybavení ale také cena. Z toho je obytný vůz častěji volbou pro ty, kteří to s cestování myslí opravdu vážně a vědí, že budou karavan využívat pravidelně nebo dlouhodobě. Obytný vůz totiž hravě dokáže nahradit bydlení na celou dovolenou, ale i na několik měsíců.

dimitrisvetsikas1969 / Pixabay

Obytný přívěs

Přívěs je v porovnání s obytným vozem znatelně levnější. Jedná se jen o samostatnou místnost na kolech, kterou můžete pomocí tažného zařízení připnout k jakémukoliv autu a zase ji hravě odpojit. Podmínkou je, aby váš vůz měl takzvaně „kouli“ – byl vybaven tažným zařízením. Výhodou tohoto provedení je, že můžete nadále využívat váš vůz jako doposud pro základní úkony, jako je jízda do práce. Nevýhodou je naopak to, že ovládání s připnutým karavanem v situacích, jako je parkování nebo couvání, je poněkud náročnější. Obytný přívěs v době, kdy ho nevyužíváte, můžete nechat v garáži nebo na svém pozemku – tam jej lze dokonce parkovat trvale a jezdit k němu jako na chatu. Tento typ karavanu je oblíbený především pro letní dovolené a pro lidi, kteří navštěvují autokempy bez nutnosti si zamlouvat chaty.

posted by Kateřina M. on Říj 7

Ne každé prvky v autě si získaly takovou popularitu, aby se jich automobilky držely. Některé by se daly nazvat jako slepé uličky. Mnohé „zlepšováky“ vás dnes možná rozesmějí, ale doopravdy je kdysi výrobci mysleli vážně. Pojďte se podívat na ty nejšílenější a nejpodivnější nadstavbové prvky, které jste si do svého vozu mohli pořídit.

Celá výbava bytu v autě

Není nic špatného na tom, si pořídit obytné auto a jezdit s ním na dovolené. U malého osobního vozu je však poněkud zbytečné, když obsahuje vybavení domácnosti. Venkovní sezení v Range Roveru SVAutobiography by se ještě dalo pochopit – přeci jen občas někde čekáme, a pokud nechceme sedět zavření ve voze, prostě si vyndáme k autu přidělané židličky, u kterých nechybí ani stojánek na pití. Úspěch to však nesklidilo. O vychytávky, jako je vestavěný kávovar ve Fiatu 500L, byl dokonce ještě menší zájem, než o sedačky. Slepou uličkou automobilových prvků byla i vestavěná sprcha Hondy CR-V či připínací stan Pontiacu Aztek.

Momentmal / Pixabay

Výbava pro paranoiky

Se zajímavým prvkem přišlo při zkoušení formou „pokus-omyl“ také Volvo. Tato připlácená výbava se však stala oním omylem, protože po Volvu S80 ji už nikdy nepoužíval jiný vůz. Jednalo se o klíč, který měl zelenou barvu, když bylo auto zamknuté, svítil oranžově, když bylo odemčené a červeně když se spustil alarm. Aby toho nebylo málo, začal blikat červeně, když uvnitř detekoval přítomnost člověka pomocí tepelného senzoru. Může se zdát, že jen minimum lidí by něco takového ocenilo, ale tato vychytávka v roce 2007 v Británii vyhrála cenu za inovaci v oblasti bezpečnosti.

Další věci, které se neosvědčili

V historii najdeme celou řadu vylepšení, která se sice na první pohled mohla zdát výrobcům dobrá, ale příliš popularity si nezískala. Příkladem je časomíra stažené střechy v Mini Cabrio, která měří, jak dlouho jste jeli se staženou střechou, výdechy ventilace v Porsche 911 s koženým potahem, jež vypadají možná dobře, ale jsou značně zbytečné a drahé, nebo střecha v Opelu Adam s LEDkami na stropě z vnitřní části vozu, které měly připomínat hvězdou oblohu.

posted by Kateřina M. on Zář 23

Když se řekne Porsche, každému ihned vytane na mysli v rámci historických vozů i těch moderních model Porsche 911 Carrera. Jedná se o vůbec nejznámější a nejslavnější vůz této automobily, který by měl určitě znát nejen každý fanoušek Porsche, ale také každý nadšenec do závodních automobilů. Pojďte se na něj podívat zblízka.

Historická klasika

Porsche 911 Carrera, jakožto typický model automobilky Porsche, si svou slávu drží již velice dlouhou dobu. První typ byl představen již roku 1964 jako třídveřové kupé nebo částečně otevřený kabriolet, načež za krátkou dobu přišla i klasicky odnímatelná střecha. Jeho následné verze se vyrábí dodnes. Tento ikonický sportovní vůz má několik znaků, díky kterým je nezaměnitelný. Jedná se především o kruhové přední světlomety a šikmě skloněnou zadní část. Jako pohonná jednotka je u Porsche 911 Carrera používaný šestiválcový plochý motor s protilehlými písty.

Toby_Parsons / Pixabay

Různé verze Porsche 911

Za celou dobu existence modelu Porsche 911 Carrera se vystřídalo několik typů vozů a současná podoba je již osmou generací v řadě. První verzí byl F-Modell, jež se držel až do roku 1972, následoval G-Modell vyráběný do 1990. Do roku 2000 vznikly 964 a 993, následně pak 996, jež se vyráběla již souběžně s 993, dále v řadě 997, 991 a nejnovější je 992. Také existovala závodní verze Porsche 911 SC RS.

Nejnovější model 992

Nejnovější model Porsche 911 nese označení 992. Tato nová v pořadí již osmá generace byla poprvé představena na autosalonu v Los Angeles. V listopadu roku 2018 jste poprvé mohli spatřit dva základní vozy a to Carrera S a Carrera 4S. Začátkem roku 2019 se již představily ve své kabrioletové verzi. Po krátké době přišla na trh i Carrera v základním modelu ve verzi kupé i kabriolet. Aktuálně můžete pořídit všechna tato provedení nejnovější Porsche 911. Ta je vybavena klasickým šestiválcovým motorem, má sedmi-rychlostní PDK převodovku a pohon zadních nebo všech čtyřech kol.

posted by Kateřina M. on Zář 9

Různě na světě najdete speciální programy, které se snaží podporovat majitele elektromobilů, hybridů a do budoucna i vodíkových aut. Česká republika se snaží nezůstat pozadu a také připravuje zajímavé výhody a slevy pro všechny, kdo vlastní takový automobil. Jedinou podmínkou, kterou je třeba splnit, je pořízení speciální SPZ, která je přidělována ekologickým vozům. Ta slouží k rychlému rozeznání vozu. Ačkoliv elektromobily nejsou hlučné a nemají výfuk, SPZ umožní jejich rychlejší rozlišení, zda mají na nabízené výhody právo či nikoliv.

V Praze parkujete zdarma

První výhodu pro majitele elektromobilů, která byla v České republice zavedena, je bezplatné stání v Praze na takzvaných modrých i fialových parkovacích zónách. Řidiči díky tomu můžou ušetřit mnoho korun. Tím však zavádění podpory elektromobility teprve začalo. Nové změny jistě potěší každého, kdo je majitelem takového vozu nebo jeho pořízení plánuje. Cílem je zvednout zájem o vozy, které jsou šetrné k životnímu prostředí.

Elektromobily bez dálničních poplatků

Mezi jedno z hlavních lákadel u elektromobilů patří zbavení povinnosti platit dálniční známky. Zavedení výhody je plánováno k roku 2021. Klasickým elektromobilům by měly být tyto poplatky úplně odpuštěny. Poloviční zvýhodněnou sazbu pak získají automobily poháněné zemním plynem nebo biometanem. Ostatních alternativních pohonů, jako je například zkapalněný ropný plyn, se zvýhodnění nedotkne. Pro benzínové a naftové motory do budoucna zůstane cena bez snížení a nejspíše i bez zvýšení.

Free-Photos / Pixabay

Osvobození od daně

Jednou z dalších výhod, kterou máme shodnou z většinou zemí, kde elektromobily získávají stále více na popularitě, je to, že jsou jejich majitelům odpuštěny silniční daně. Jiné daňové povinnosti, jako je například osvobození od DPH při nákupu vozu s elektrickým pohonem, však není v naší zemi zatím plánováno. Nicméně alespoň pro podnikatele jsou na nákup těchto aut pravidelně vydávány granty.

posted by redakce on Srp 26

Častou výmluvou řidičů je, že nemají čas jezdit ekonomicky. A přitom ekonomická jízda není v žádném případě jízdou pomalou, ale především plynulou, která je postavena na dobré znalosti vozu, na schopnosti předvídat dopravní situaci a na včasných reakcích na ni. Naučte se pár základních tipů a ušetříte tisíce za palivo.

Milovníci sportovní jízdy a začátečníci

Na první pohled zcela odlišné skupiny řidičů mají jednu věc společnou a tou je prudké střídání brzdy a plynu při jízdě a tím pádem i vyšší provozní náklady vozu. Pokud nadevše milujete dynamickou jízdu, nedá se nic dělat, úspora musí jít stranou. Ale jestli sportovnímu ježdění zrovna neholdujete, ale styl „brzda, plyn“ je pro vás typický, projděte si následující tipy a vzpomeňte si na ně vždy, když sednete za volant.

Plynulost nadevše

Základním pilířem při úsporách paliva je plynulost. Nejvíc paliva se spotřebovává při rozjíždění a prudkém zrychlování. Sledujte, co se kolem vás děje a včas na to reagujte. Když uvidíte, že v dálce naskočila červená a máte dostatečnou rychlost, vyřaďte si na neutrál a pomalu dojeďte. Třeba ani nezastavíte.

Klimatizujte s mírou

Ne každý ví, že velkým žroutem paliva je také klimatizace. Tu byste měli používat s mírou a v nižších rychlostech ji raději nahraďte otevřeným okénkem. Pokud je opravdu horko, nastavte si klimatizaci tak, aby v autě bylo přibližně o 5 °C méně, než je venku. Ve chvíli, kdy auto vychlazené, klimatizaci na chvíli vypněte.

Zlepšete aerodynamiku auta

Nevozte na střeše úložný box ani střešní nosiče, když je zrovna nepoužíváte. Jestli vyrážíte obden na kolo a nosiče často používáte, jejich sundávání se vám nevyplatí, ale když vás čeká dlouhá cesta, na níž je nepotřebujete, odmontujte je. Vyplatí se to.

Neotálejte s řazením

Přeřaďte na vyšší stupeň ještě dřív, než motor začne „řvát“. Můžete se řídit otáčkami, u  benzinových motorů si přeřaďte u 2500 otáček za minutu, u turbodieselů už kolem 2000. Ale neřiďte se tím slepě, snažte se naslouchat motoru.

Správný tlak v pneumatikách vám ušetří tisíce

Důležitou součástí ekonomické jízdy je také správný tlak v pneumatikách. Pokud je vaše obutí podhuštěné, pak se vaše spotřeba zvýší až o 6 % a rozdíly mezi prémiovými pneu s nízkým valivým odporem a těmi nejlevnějšími pneumatikami se stírají. Výhoda, za kterou jste si u kvalitního obutí připlatili, vám nic nepřinese. Zkontrolujte si tlak v pneu při každém tankování. Správné hodnoty najdete v manuálu vozidla, na dveřích u řidiče nebo na palivovém krytu.

Ekonomická jízda se vyplatí nejen po finanční, ale hlavně po bezpečnostní stránce, když dodržíte přiměřenou rychlost, vyhnete se prudkým manévrům a budete se víc soustředit na jízdu, snížíte riziko vzniku nepříjemných situací, jako je třeba aquaplaning nebo smyk na sněhu či ledu.

posted by Kateřina M. on Srp 19

V současné době se stále více rozmáhá trend elektromobilů, které by do budoucna mohly nahradit klasické spalovací motory. Ačkoliv si určitě ještě pár let počkáme, než k tomu dojde, můžeme už nyní pozorovat velice rychlý nárůst elektrického pohonu. Ne každý výrobce však postupuje stejným tempem, stejně tak jako každá země má jinou rychlost jeho zavádění. Pojďte se podívat na ty nejrychlejší.

Na prvním místě Norsko

Ačkoliv Norsko není první zemí, která se vám vybaví, když budeme mluvit o auto-moto průmyslu, v rámci elektromobility je jasným průkopníkem. V současné době zde až 40% nakupovaných vozů jezdí na elektřinu nebo jsou alespoň plug-in hybridy. Také patří mezi rekordmana v přepočtu elektromobilů na obyvatele. Počtově však zdaleka Norové nedohánějí giganty, jakými jsou například Spojené státy. Dle všeho očekávání se na přední příčky řadí také Japonsko. V seznamu nechybí ani Francie, Finsko nebo Čína. V mnoha zemích je popularita elektrických vozů dána jejich podporou, kdy jsou převážně z ekologických důvodů financovány částky překračující v přepočtu sto tisíc korun. Také jsou využívány bonusy jako neplacení průjezdních poplatků tunely, dálnicemi i využívání trajektů. Velkými lákadly je osvobození od DPH nebo poskytování nabíjecích stanic zdarma.

Blomst / Pixabay

Jak si vedeme v Česku?

Ani Česká republika nezůstala pozadu v podporování elektromobility. Jako první se příspěvků dočkali podnikatelé, kterým může být financováno přibližně 25 až 33% celkové pořizovací ceny. Na zavedení nabíjecí stanice je však možné získat dotaci až 80%. Tento krok vedl k rozšíření zájmu a pořízení několika stovek vozů, rozhodně však stále nedosahujeme na Norsko, USA a jiné země. V budoucnu je v plánu vytvořit příznivější podmínky i pro řadové nepodnikatelské uživatele a to například i díky zvažovaným benefitům jako zvýhodněné parkování, možnost využívat silniční pruhy vyhrazené pro autobusy či osvobození elektromobilů od poplatků na dálnicích a od poplatků za registraci vozu.

posted by Kateřina M. on Srp 5

Při výuce si každý instruktor v autoškole rozvrhne program tak, jak uzná za vhodné, aby s žáky absolvoval vše podstatné, co bude u testů. Samotné testy už mají přesně danou formu. Při závěrečné zkoušce ukážete vše, co jste se za dobu kurzu naučili. Kromě nezbytných znalostí a řidičských dovedností je také velkou výhodou vědět, co vás u testů přesně čeká.

Test z pravidel silničního provozu

Na vypracování testu máte 30 minut. Jeho vyplňování probíhá přes počítač, který je k dispozici ve zkušební místnosti. Test obsahuje 25 otázek a správná je vždy jen jedna odpověď. Některé otázky bývají doplněny obrázky nebo náčrtky, jež se vztahují k zadání. Minimální počet dosažených bodů je 43 z 50. Na test je třeba se učit a při zkoušce dobře číst – některé otázky jsou si podobné a liší se jen v číslech (např. vzdáleností od železničního přejezdu). Velkou výhodou je, že jsou předem známé a můžete si je tak procvičovat. Seznam otázek je dispozici v autoškole, na internetu a prodávají se i v knižní podobě.

Zkouška ovládání a údržby

freestocks-photos / Pixabay

Dříve byly zkoušky ovládání a údržby součástí testování pro všechny automobily i motocykly. Dnes se již tato kategorie týká pouze vozidel řadících se do skupiny C a D. Zkoušení probíhá ústně. Komisař se ptá na jednu až čtyři (dle svého uvážení a vašich odpovědí) vybrané otázky. Je třeba při nich prokázat dostatečné znalosti. Všechny otázky jsou, stejně jako u písemných testů přes PC, předem známy.

Praktická jízda

Součástí testů je samozřejmě i praktická část. V autě s vámi bude sedět obvykle komisař, váš instruktor z autoškoly a další žák, se kterým se v půli cesty vystřídáte. Budete ukazovat rozličné řidičské dovednosti – počítejte s pohybem ve městě i po rychlejších silnicích, semafory, přechody, většími zatáčkami, kopci nebo s parkováním. Trasu volí komisař a naviguje vás. Jízda musí být sebevědomá a především bezpečná. Nesmíte během ní porušit žádné dopravní předpisy.

posted by David K. on Čvc 22

V poslední době se na trhu objevuje spousta automobilů s tříválcovými motory, které mají pochopitelně své příznivce, ale také odpůrce. Není se čemu divit, protože léta prověřená klasika ve formě čtyřválců má zkrátka svou minulost a nelze o ni pochybovat.

Při výběru vašeho nového vozu vám proto mohou být nápomocny následující řádky, v nichž si povíme něco trochu více o obou variantách.

Cena hovoří za vše

Když se na porovnání obou motorů podíváme z pohledu pořizovacích nákladů, tříválce jednoduše vedou. O tom není žádných pochyb. Oproti čtyřválcům mají nižší pořizovací cenu, zabírají ve vozidle menší prostor a jsou lehčí. Z toho plyne poměrně zajímavý klad. Není v takové míře zatěžována přední náprava. Je však pravdou, že u ceny to může končit.

V čem vede čtyřválcový motor?

Z obecného hlediska lze hovořit poměrně jednoznačně. Čtyřválcový motor je podstatně vyzrálejší nežli tříválcový motor. Oproti němu má menší vibrace, protože už z logiky věci a stavby tříválcového motoru je zřejmé, že musí vibrovat. S tříválcem se mimo jiné pojí také méně vyrovnaný průběh motoru nežli s čtyřválcem.

RitaE / Pixabay

Čtyřválcový agregát je zkrátka dokonale vyvážený, a to i přesto, že má vyšší hmotnost. Pokud se bavíme o motorech využívaných hojně ve vozidle Škoda, pak čtyřválec disponuje standardní regulací olejového čerpadla, vyvážením motoru a výfukový ventil je bez chlazení sodíkem. I to mohou být aspekty, které hovoří pro jeho pořízení.

Některé servisní úkony jsou pochopitelně jednodušší u tříválce, jiné zase u čtyřválce.

Projeďte se a uvidíte

Při správném zacházení s automobilem a pravidelném servisu lze docílit vysokého nájezdu kilometrů i s tříválcem. Jde pouze o to, jak důsledná bude péče o vůz. Proto výběr správného motoru řešte tak, že si projedete tříválec i čtyřválec a budete vědět sami.